A tak se také stalo. Tedy pro všechny, kdo nečtou historii na jeden zátah – divadelní soubor ExCe(e)S jsme opustili v září roku 2007, kdy panovalo napjaté očekávání ohledně nové hry, která měla rozšířit repertoár až o sto procent. Tedy na dvě hry. Zatímco Martin poctivě přepisoval každou repliku svého válečného eposu, aby odpovídala jedné drobné změně na úplném začátku, aby posléze celou druhou polovinu hry smazal a napsal zcela jinak, na špici Komenského náměstí to vřelo. Mirek totiž postupně dokončoval, za neustálého kritického pobízení některých méně úspěšných autorů, své první veledílo, které tajemně zachovával v útrobách svého sklepení. Když ale přišlo na věc, musel s pravdou ven. Tak se stalo na ustavující členské schůzi občanského sdružení ExCe(e)S, o.s. Aneb osmý díl historie ExCe(e)Su.

Od premiérového večera, kdy překvapivě nebyl přijat žádný nový člen ExCe(e)Su, přes zoufalé tápání pražskými a mimopražskými scénami, až po metu nejvyšší a její dobytí dne 19. června 2007. Jako bonus i následující prázdniny.

Od dokončení velkého díla, přes vánoční svátky a taškařice, druhdy náročné zkoušení Komunity a sepsání první úřední žádosti až po slavné poslední zatažení opony dne 20. března 2007.

Od prvních minut předposledního natáčecího dne, přes vyloučení Marka Hlaváče a prvotní preexistenční chaos, až po příjezd bří Heřmánků, přesun do Mukařova a konečné vydání velkého díla.

Od vstupu do historicky první, samostatné sozóny ExCe(e)Su, přes první zkoušky Komunity v bytovém divadle U Svetlíků, až po renovaci starého materiálu a první vykrádání hrobů.

Od slavného nápadu vrátit se zpět na prkna, která znamenají svět, přes doposud největší filmové úspěchy a první festivaly až po dokončení divadelního scénáře a památný konec nulté sezóny.

Od krutého sesterského soupeření mezi ExCe(e)Sem a Cimrmanovou společností, přes historický prapůvod Komunity až po oficiální rozpuštění legendárního loupežnického uskupení a počátek dominátu hrůzyplného ExCe(e)Su.

Od okamžiku zrodu, kdy se budoucí členové pokoutně scházeli v temných sklepeních a při svitu loučí recitovali nepublikovatelné scénáře, až po moment velkého odhalení a oficiálního počátku vší existence.